TIE

Stroje na bázi systému TIE (Twin Ion Engine - dvojitý iontový pohon) se v průběhu desetiletí staly ikonou Imperiální flotily podobně jako dýkovité křižníky. Prosluly nejen díky svému neobvyklému technickému řešení a vzhledu, ale hlavně díky obecně velmi vysoké manévrovatelnosti a přizpůsobivosti. Své nepřátele tak byly schopny děsit v různých obměnách od dob Klonových válek až po Nové impérium.

Hlavní myšlenka strategie využití TIE nespočívala na odolnosti strojů či síle jejich štítů, přesto byla nesmírně úspěšná. První generace imperiálních TIE fighterů zcela nabourala dosavadní zažité způsoby stíhacích soubojů. Na neohrabané, těžké a drahé stíhače nepřítele se TIE fightery sesypávaly jako dotěrný a nepolapitelný hmyz, navíc v takřka neomezeném množství. Impérium totiž po skončení Klonových válek disponovalo obrovským nadbytkem špičkových klonů-pilotů. A po jejich opotřebení se stala služba ve Flotile věcí cti a slávy pro každého mladíka v Galaktickém Impériu. V kombinaci s levnou produkcí strojů se TIE fightery staly legendou a základem pro další modelové řady.

TIE/ln (Sienar Fleet Systems TIE Line Fighter)

Nejstarším zástupcem strojů TIE je prastarý republikový T.I.E. Fighter od Republic Sienar Systems. Po nástupu Impéria a přejmenování podniku na Sienar Fleet Systems byl tento model přetvořen do podoby prvního imperiálního TIE fighteru. A ten byl mnohem později nahrazen nejznámějším TIE\ln. Zajímavé je, že pro další rozvoj TIE systému po Klonových válkách byly použity prvky z převzaté výrobní řady konkurenční Kuatské loděnice, která proslula modely jako Delta 7 či Eta 2.

TIE/ln se podobně jako jeho předchůdce stal nejlepší stíhačkou své doby, téměř ve všech ohledech porážel konkurenční Y-wing i Z-95 Headhunter. Šlo o lehkou stíhačku. Bez štítů, hypermotoru a s krátkým doletem. Ke smysluplnému nasazení tak tyto i další příbuzné stroje vyžadovaly speciálně upravenou pozemní základnu či větší plavidlo, aby mohly načerpat palivo a po skončení akce se zavěsit jako jestřapýr.

Ovšem s nástupem X-wingů (jejichž plány byly předtím mimochodem ukradeny z imperiálních vývojových zařízení) v povstaleckých řadách muselo v taktice střetnutí s nepřátelskými stíhači dojít ke změně. Tou méně významnou bylo zvýšení počtu TIE/ln fighterů připadajících na jeden X-wing ve standardním souboji, druhou se stalo zahájení vývoje modelového nástupce - Interceptoru.

TIE/in (Sienar Fleet Systems TIE Interceptor)

Interceptor byl oproti svému předchůdci o 11% rychlejší a měl mnohem odolnější stavbu. Co se týče vzhledu, tak se odlišoval především prodlouženými předními částmi solárních panelů, které byly pro pilotův lepší výhled zkoseny a uprostřed vykrojeny. Svým palebným výkonem již byl povstaleckým X-wingům více než důstojným soupeřem. Paradoxní je, že již tak výborné charakteristiky tohoto stroje zlepšil zrádce - admirál Zaarin. Během své kampaně proti zbytku Imperiální flotily, jež se odehrála před bitvou u Endoru, nechal své Interceptory osadit generátory štítu. Toto rozšíření se po skončení konfliktu stalo ve Flotile běžné, neboť i přes relativně malý výkon generátoru se prudce zvýšila bojeschopnost těchto strojů. Do bitvy o Druhou Hvězdu smrti již loďstvo nastupovalo s takto vylepšenými TIE/in.

TIE/bm (Sienar Feet Systems TIE Bomber)

TIE bombardér byl vyvinut proto, aby zhruba 3 roky před bitvou o Yavin nahradil zastaralý T.I.E./gt. Disponoval dvojitým kokpitem, aby byl schopen nosit smrtonosný náklad bomb, orbitálních min či volně padajících tepelných detonátorů. TIE Bombery prosluly především svými chirurgicky přesnými nálety, které efektivně likvidovaly vojenské cíle, zatímco okolní hospodářské a civilní objekty zůstávaly netknuty. Velkou předností strojů byla jejich relativně malá velikost, která jim zaručovala snadný průlet obranným kruhem nepřítele a odhození nákladu dříve, než nepřítel vůbec detekoval jejich přítomnost. Podobně jako Interceptory, ani TIE/bm nebyly ušetřeny vylepšení admirála Zaarina v podobě štítového generátoru.

TIE/df (Sienar Fleet Systems TIE Defender)

TIE Defender byla silně zdokonalená forma TIE fighteru, která byla navržena zrádným admirálem Zaarinem. Synonymem pro něj byla absolutní technologická převaha - ve všech ohledech překonával dosavadní stroje. Rychlost, vlastní hyperpohon, deflektor, délka téměř deset metrů. K tomu je nutné připočíst ještě neobvyklé řešení v podobě tří křídel (podobně jako u separatistických trifighterů) a budete chápat to, že tento stroj umožňoval špičkovému pilotovi, aby se vypořádal i s několika soupeři najednou.

Defendery se však narodily do špatné doby. Po Endoru už v Impériu neexistovala dostatečná politická motivace pro široké nasazení stíhaček těchto parametrů, navíc při ceně pětkrát převyšující cenu typu TIE/ln. Defendery také popíraly prvotní myšlenku TIE - důraz na množstevní převahu. Posledním úderem se pro TIE/df stalo objevení drobné konstrukční chyby - slepého místa v rozhledu pilota, jež bylo způsobeno nedořešeným umístěním křídel.