19. 10. 2006 - Jsou Star Wars náboženství?

Dovolte, abych Vám poblahopřál. Proč? Je totiž velmi pravděpodobné, že jste se stali svědky jedné z nejvýznamnějších událostí, které se v dějinách mohou přihodit. Myslím tím vznik a prvotní rozvoj nového náboženství. Zdá se Vám přitroublé, že tak označuji kult Hvězdných válek? Snad Vás ještě přesvědčím o své jasnozřivosti.

Velká náboženství (křesťanství, judaismus, islám) disponují nějakou tou svojí posvátnou knihou. Ať už jde o Bibli či Korán, kniha je potvrzením božského původu náboženství. Pokud jste se někdy začetli do Bible, jistě víte, že je plná příběhů, které se odehráli v rozmezí tisíců let. Jsou to příběhy o božím záměru, o hrdinech, kteří jej vyslyšeli. Také jsou v nich záznamy o konfliktech a válkách. I pro naprostého ateistu je to relativně zajímavé čtení. Při troše invence můžete nalézt i pro Hvězdné války jejich "knihu". Nemá sice onu ortodoxní podobu uceleného papírového sborníku, avšak tu nejdříve neměli ani ostatní náboženství. Universum Star Wars je také plné příběhů, a to většinou dost dobrých příběhů. Jsou zachovány v podobě filmů, knih, videoher, komiksů, seriálů a mnoha jiného. Tvoří jeden společný vesmír. Zatím jediná podstatná věc, která SW-Bibli odlišuje od její kolegyně, je nějaké jasné duchovní poselství. Jsem ale toho názoru, že za takových pár set let v tom budoucí věrozpytci a věřící nějaké poselství naleznou.

Nesmějte se, ještě nejsem u konce. Není totiž víry bez oveček. Pochybujete, že neexistuje nikdo, kdo by vyznával nějakou SW víru? Pokud odhlédneme od fanatiků, kteří dokonce při jednom sčítání lidu (tušímže ve Spojeném království) uvedli za své vyznání "rytíř Jedi", jsme takovou ovečkou každý z nás. Tím neříkám, že každé ráno vstanete a začnete se vyznávat u fotky mistra Yody ze svých prohřešků proti kodexu rytíře Jedi. Myslím tím to, co jsem zpozoroval i na sobě. Jsem relativně racionální člověk, ale i tak jde u mě v případě Star Wars rozum stranou. Jsem zcela ochoten vnímat tento svět jen tak, citem. Skrytě pláči v dojemných scénách, považuji světelné meče za skutečnější věc než revolver, hudba Johna Williamse je pro mě takřka posvátná. Samozřejmě ještě vím, že "to je vše vymyšlené". Jak to budou ale vnímat lidé za takových 500 let? Nebudou už věřit na největšího proroka Síly - blahoslaveného George Lucase?

Jsou tedy Star Wars náboženstvím? Zatím ne, ale dle mého skromného ujetého názoru to k takovému vývoji zatím směřuje. Co není, může za pár set let být. Do té doby tedy ať je Alláh ... vlastně Síla s vámi!

14. 10. 2006 - Fanfilm

Již pár dní se já i moji drazí přátelé (mj. Daron a Czaada) zabýváme plánováním a tvorbou jednoho z mnoha potěšení, které Hvězdné Války fanouškům poskytují. Ano, chceme natočit svůj vlastní fan film, neboli česky: amatérský nadšenecký snímek.

Pro lidi neznalé věci je nejprve nutné osvětlit, co to takový "fanfilm" je. Nuže, jestliže se objeví nějaký opravdu kultovní film, vytvoří se kolem něj četná fanouškovská základna. Několik jedinců z této základny pak podlehne neskromné touze napodobit, zparodovat či dokonce vylepšit svoji filmovou modlu vlastními silami. Výsledky jsou pak opravdu pozoruhodné - vznikají díla jak nechutně trapná a nudná, tak i takřka umělecké kousky. A dokonce i ty nepovedené snímky jsou zábavné alespoň tím, kam až může klesnout zdravá sebereflexe jejich tvůrců a často zároveň i herců.

Existují snad stovky fanouškovských snímků na téma Star Wars, jejichž myšlenka spočívá na prostém základě, zvaném "bitka především". Prostě si představte, že sledujete několikaminutový snímek, ve kterém kolem sebe od začátku do konce tancují dva jednotlivci či týmy, přičemž jedni kopou za dobré a druzí za zlé. Bezejmenní oponenti v bezejmenné krajině se přitom neuvěřitelně secvičeně šlehají lightsabery, aby nakonec jedna strana podlehla. Ó ano, málem bych zapomněl. Ti zlí mají téměř vždy nezbytný dvoubřitý meč, prostě proto, že víc čepelí víc umí a je to prostě "cool". Je to nuda? Při císařových černých kostech - je! Ale proklatě zábavná - tedy hlavně pro tvůrce.

No a náš film podle všeho nebude jiný, ačkoli se snažím všemi silami korigovat jeho úroveň. Neustále jsem nucen chránit před dalšími zpitvořeninami jeho už tak chatrný scénář. Například se mi tam neustále snaží protlačit rozsekání nějakého hodně chlupatého Wookieeho. Sám jsem zvědav, jestli se nám povede jej vůbec začít točit, natož pak dokončit v nějakém rozumném termínu. U všech Sithů! Držte nám palce!

6. 10. 2006 - Dopady mladé generace

Na počítače všech SW prcků a dokonce i jejich starších kolegů vniklo pokračování neobvykle vlezlé hry Lego Star Wars, přetvářející melodramatický a patetický svět Hvězdných válek do infantilní (či ještě infantilnější?) kostičkované podoby. Tato hra stejně jako její předchůdkyně sklidila převeliký úspěch a nutno podotknout, že zcela zasloužený a oprávněný. Zároveň je však drsnou připomínkou toho, na čem doopravdy celý byznys jménem Star Wars převážně stojí.

Jsou to především děti. Ať se to ostatním líbí nebo ne, pro Lucase jsou hlavním a do budoucnosti perspektivním zdrojem příjmu právě osoby, které jsou ochotny vydat peníze za bezcenný komerční balast, tím lépe, když jde o balast nenáročný a snadno produkovatelný. Těmi lidmi jsou děti a šílenci. Jedni slintají po SW samolepkách, ohyzdných figurkách v Happy Mealu, druzí jsou schopni utratit spousty dollarů za halloweenské oblečky pro psy, aby i jejich miláčci vypadali jako mistr Yoda.

Jak se pak tedy můžeme divit, že se LucasArts zdráhají začít vyvíjet třetí díl Knights of the Old Republic? Hra svým zpracováním, zaměřením či spletitým příběhem zkrátka nepatří do onoho správného herního segmentu. Budoucnost a peníze mají v rukou SW Kids, které však nejraději hrají skákačky. Grrrrr.

Pardon, nechal jsem se trochu unést... Raději se půjdu uklidnit sledováním starého dobrého TESB, z oněch šťastných dob, kdy ve filmu nemuselo být pro uspokojení malých capartů šaškující užvatlané stvoření, vyhlížející jako rozjetá žába. (O němž jsem mimochodem na jednom důvěryhodném bulvárně-ultrakonzervativním křesťanském serveru našel zprávu, která říkala, že jeho figurky malé děti v USA využívají k sexuálním hrátkám. ;-P )

5. 10. 2006 - Tu tvář znám! Asi bych měl salutovat!

Je to pár dní, co jsem při čekání na Simpsonovi přeladil televizi na Novu, kde zrovna běžel relativně dosti přitroublý seriál Lovci pokladů a... má netrpělivost se mi vyplatila. V maličké epizodní roli profesora, který byl samozřejmě během dvou minut zabit, se mi před očima mihl povědomý obličej. Ani na chvíli jsem neváhal... ten pohled, ten imperiální glanc! Starý známý admirál Piett! Byť tedy již notně sešlý věkem, ale byl to on.

Samozřejmě jsem neměl čas to nějak dál zkoumat, protože jsem nechtěl prošvihnout hlášku z Bartova školního trestu, ale přísahal jsem si, že až si vzpomenu, tak si to ověřím. Uplynula nějaká doba a konečně jsem se k tomu dostal. Našel jsem si na netu, kdo hrál admirála Pietta (Kenneth Colley), a pak jsem toto jméno objevil i na stránce výpisu herců v epizodách zmiňovaného seriálu. Co mi to přineslo? Nic?! Naopak! Zjistil jsem, že Ken hrál i v mnoha dalších seriálech, kde mi pravděpodobně unikl. Stal se ze mě větší odobrník na herecké obsazení imperiálních důstojníku ve Star Wars. Došlo k prudkému zvýšení mého ega díky objevení mojí výborné obličejové paměti. Mé srdce fanouška zaplesalo... A pak že nám Hvězdné války podle starší generace nic nedávají!